Ráno jako z pohádky

Má "oblíbená" sousedka se svým krysím psem mi po mém nerozvážném pozdravu "Ahoj!" místo "Zas jde ta kráva..." nabídla tykání a podala mi ruku. Žádnej elektrickej výboj, CD Michala Davida nebo hovno. Obyčejnou ruku. Je dobrý vědět, že se váš úhlavní nepřítel jmenuje Lucka.

V místní samošce mi dali zadarmo k nákupu lízátko, což mě potěšilo. Byla v něm žvýkačka a tetovačka. A taky zadarmo! Vzápětí sem však své ušetřené 4 Kč investovala do stařenky, která se v rytmu Dj Parkinsona vlnila u kasy a právě tato závratná suma jí do nákupu chyběla. 

Inu zželelo se mi jí. A taky mi jel za minutu autobus!

Sousedi, co bydlí pod náma, se rozhodli vyhodit všech svých 300 zavařovaček, hurá! Akorát jich asi 299 rozflákali ještě před kontyšem, pač se ne a ne trefit do díry. Trochu mi to připomínalo hru "Vadí - Nevadí" na základce. Nicméně props za třídění odpadu!

A teď už si spokojeně sedím v autobuse a kochám se zácpou.

Jo, už zase.

Tady je vše, jak má být.