Štráduju si to na vlak do Ovy. Z vlaku je ale najednou autobus, protože na trase prý nejsou koleje. OK. Takový "Pane, pojďte si hrát" v praxi. Je mi trochu divný, že po mně řidič nechce jízdenku, ale zas pokud je z Ostravy, pomyslím si - "ma v pyči".
V Kojetíně nás má v pyči ještě víc, pač nás všechny vyhazuje ven, a že už dál "mu-si-me-jet-vla-kem". OK. Mažu nejrychlejc, co můžu, abych čekla, na jakej vlak přestupuje naše průvodčí.
"Jede prosím vás tenhle vlak do Ostravy?"
"Jo, jede."
"To těžko, slečinko, dyť tam nejsou koleje. Ha ha ha." tlemí se na mě ňáký bezzubý monstrum, z kterýho táhne chlast.
Sotva se vlak rozjede, ozve se: "Příští zastávka Vyškov na Moravě."
Polívá mě horko. Dusím se.
"Kurva, to jede zas zpátky?" V tom amoku zapomínám, že mluvím nahlas.
Ha! Cítím, že Ostrava je už hodně blízko. Do toho se přikutálí průvodčí, která jen suše prohodí, že jim blbne GPSka, a že jedem podle plánu. OK, infarkt je zažehnanej.
A teď polykám Paralen 500 a zařazuju taky mód "mam v pyči". Na nádru do sebe hodím dva rumy a děj se vůle boží!
Jó, vážení i Ostravu si člověk musí zasloužit.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za názor!