"Tatí, a jaká je to zastávka? Kde vystupujemé?"
"Nevim."
"Jakto, že to nevíš? Víš to, že jo? Jenom mi to nechceš říct!"
"Jakto, že to nevíš? Víš to, že jo? Jenom mi to nechceš říct!"
"Na Servácové vystupujeme," zahlásí s nadějí na alespoň sekundový ticho, přičemž si stírá krůpěje potu kostkovaným kapesníkem. Holčička ihned využije otcova oslabení a podá jasný rozkaz:
"Když tam nebude náš vláček, koupíš mi párek v rohlíku!"
V tomto momentě otec znovu objevuje svou ztracenou mužnost:
"Mám pro tebe něco jinýho.""Já vím, květák. Ten si sněz sám. Já chci párek v rohlíku!"
"...."
"Koupíš mi ten párek v rohlíku, jo?"
"...."
"Pááárek! Páááárek! Páááááréééék!"
"...."
"Pááárééék!"
"...."
Pomalu se v tramvaji otáčím, jestli týpka náhodou nekleplo. Ale ten jen sedí s hlavou ve dlaních a vzpomíná na to, jak mu bylo v práci vlastně dobře.
A jaký z toho plyne ponaučení? Žádný.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za názor!